Když už při koronavirovém lockdownu sedíte doma nebo se pohybujete na pár stech metrech "
domácího vězení" v rámci katastru své obce, koukněte se na krátké video
Jiřího Drába z jednoho Begatrekkingu* v Orlických horách pod názvem
Expedice Zakletý 2020, uspořádané jako "
živý pomník tažným koním", kteří pomáhali za první republiky zbudovat naše pohraniční opevnění.
Expedice Zakletý 2020 ... https://www.youtube.com/watch?v=88ZkinAoKYU
- brod-pres-ricku.jpg (34.74 KiB) Zobrazeno 14690 krát
Jindřiška a Josef Svobodovi z
hřebčína Hradčany jsou velkými propagátory tažných koní u nás. Není to poprvé, co tu o nich píši a chválím. Velmi jim fandím a smekám klobouk nad tím, co pro veřejnosti i tažné koně dělají. Ale přesto, omlouvám se, ale nedá mi to - nemohu souhlasit se vším, co je v dokumentu řečeno a jsou okamžiky, kdy mi po těle doslova naskakuje husí kůže:
Josef S. je v tomto oboru velmi zkušený a tím pádem i tak říkajíc "
za vodou". Během let se tvrdě vypracoval. Trvalo to a stálo to mnoho úsilí. Nyní však už má vše rozjeté a nemusí začínat "
od píky" jako jiní, kteří v tuhle chvíli třeba začínají nebo o tom teprve uvažují. Ti, kteří obracejí každou korunu nadvakrát a potřebují si i v tom málu, se kterým disponují, najít co nejschůdnější cestu. S těmi zase soucítím já, protože i oni jsou budoucností tohoto oboru. Volá-li (v 16-té minutě pořadu) po ustanovení pravidel obdobných, jaké má Jockey-club i pro práci chladnokrevných koní, pak zřejmě ani vzdáleně netuší, co se aktuálně děje v Jockey-klubu. Nebo přinejmenším nedokáže dohlédnout, jakého nezvladatelného Džina z láhve by tím vypustil. Ani jak katastrofální důsledky, by to pro celý obor chladnokrevných koní nakonec mohlo mít, pokud by se v nějaké nově vzniklé zastřešující organizaci během času dostali k moci nezdravě ambiciózní lidé. Ono by se to mohlo snadno vymknout kontrole a např. místo sporů: "
Zda LČR jižně od Prahy budou uznávat povinně nařízený certifikát vydaný ve Veletíně, zatím co všude na sever od Prahy bude akceptovaný při práci v lese pouze certifikát vydaný v Pěčíně", by mohla nově ustanovená zastřešující organizace začít nečekaně "
vypruzovat" i její původní zakladatele a kmenové členy. To když se postupem času dostane do jejího čela Jiříček nebo Mireček, synáček od strýčka nějakého pana ministra, který čerstvě vystudoval nějaký "
doktorát z dojení krav" a dosadí se na teplé místečko. Ten pak bude pěnčínským i veletínským kočím sepisovat nesmyslná, ale závazná pravidla, jak mají držet opratě, ačkoli sám opratě nikdy nedržel a možná ani neviděl živého koně. Vývoj lze těžko předem odhadnout, ale většina organizací, klubů a chovatelských sdružení si podobnou patálií i vnitřními "
revolucemi" za své existence prošla a mnoho opravdových srdcařů, kteří obor "
táhli", tím odradila natolik, že všeho nadobro nechali. A bez těchto lidí půjde obor "
do kopru".
Už teď je tažných koní málo a po takové intervenci by jich bylo ještě méně. Nebo si tu snad někdo bláhově myslí, že ti dnešní staří kočí si budou u nějaké akreditované "
autoškoly" dodělávat "
řidičák" na lesní koně? A dokonce tři roky zpětně**? Nebo že jejich synové to řemeslo převezmou, když k tomu bude potřeba "
víc papírů než hnoje v maštali"? Nebudou! Myslíte, že bude někdo v šedesáti dělat zkoušky? Když ho třeba za půl roku zkosí koronavirus nebo mrtvička? Staří půjdou na pracák a do důchodu, synové se půjdou živit něčím jiným - třeba řídit harvester. Někteří současní koně mohou skončit na jatkách a nových se prostě bude chovat méně, protože nebudou lidi, co by s nimi pracovali. Je snad tohle Josefův cíl? Tomu nevěřím. Sama paní Svobodová, matka Josefa Svobody v dokumentu popisuje, jaké bylo pro ni trauma, že nemohla ukončit školu v šesté třídě, jít pracovat se zvířaty, ale musela se povinně dál učit a školu dokončit. Z úst jejího syna slyším, jak to naopak zkomplikovat a zbyrokratizovat? To mi fakt hlava nebere, k tomu bych se nepropůjčil. I když chápu, že koronavirus, omezení i odliv turistů na optimismu asi nikomu nepřidaly. To se pak začnou v hlavě honit divné myšlenky...
Naši dědové, pradědové i prapradědové tažné koně používali. A používali je dobře právě proto, že jim žádný pán z nějakého klubu či jiné samozvané organizace neradil, jak to mají dělat, (...ani koho mají na teplém fleku platit a kdo by se v tom křesle rád viděl). Díky tomu každý si to mohl přizpůsobit svým potřebám a potřebám svých koní - tak jak místní zvyklosti, hloubka vlastní kapsy i krajina okolo dovolovala. Různá plemena, různý výcvik. Rozmanitost, variabilita, kreativní myšlení a různé způsoby provedení té jedné stejné práce bylo to, co postrkovalo pokrok dějin vpřed. Myslím, že v našem životě je toho centrálního jednotného řízení, unifikace a harmonizace, zkoušek, testů, kurzů, revizí, povolení (a s tím spojených příživníků) přespříliš a všichni vidíme, kam to vedlo a stále vede - už jsme v tom po uši, utopení v nenasytné bažině. Myslím, že tažní koně, coby variabilní živí tvorové s individuálními potřebami, si takto "
předlajnovaný" a "
zglajchšaltovaný" život rozhodně nezaslouží. (Vše potřebné pro spokojený život koní říká veterinární zákon a s tím spojené vyhlášky - nic dalšího není potřeba duplicitně vytvářet, stačí si ho jen důkladně přečíst a dodržovat.)
Budu moc rád, pokud budou lidé, které mám rád a kterým fandím, dál pokračovat v osvětě a propagaci tažných koní pro širokou veřejnost, tak jak to dělají doposud. Dělat věci, které umí a které dělají fakt dobře. A přestanou, byť-by zatím jen tiše a tak říkajíc "
mezi řádky", koketovat s hledáním způsobů, jak prosadit různá "
moderní" opatření, která by ostatním "
svobodným" a neorganizovaným koňařům házela klacky pod nohy nebo se dokonce snažila je připravit o jejich koně nebo možnosti, jak s nimi plnohodnotně trávit společný život. Je mi z toho smutno, nepochopíte-li, že "neštěstí druhých vám štěstí nikdy nepřinese".
Pokud jsem to nepochopil a v dokumentu je "
mezi řádky" jen nabízena jakási další možnost dobrovolného zvýšení "
kvalifikace", nikoli tlak a snaha úředně zavést zákonnou povinnost, bez níž nebude nadále možné dosavadní povolání vykonávat, pak se všem výše zmíněným hluboce omlouvám.
---------------------------------------
*)
"Begatrekking" je slovo vytvořené Jindřiškou Svobodovou z hřebčína Hradčany pro organizované skupinové putování s chladnokrevnými koňmi krajinou. A to putování jakoukoli formou - jízdou povozů, jízdou v sedle nebo může pěší účastník vést (nezkušeného, mladého) koně jen na vodítku. Podmínkou je, že se musí jednat o koně některého chladnokrevného plemene.
**)
Tváří se to jako vtip, ale bohužel to není vtip a proto o tom píšu - něco obdobného, jen v jiném provedení, právě vymýšlí v dostihovém sportu Jockey-klub u mladých jezdců. (Prostě u nás v ČR je typické, že když někomu dojdou peníze, vymýšlí všechny možné i nemožné způsoby, jak k nim rychle přijít. Jenže praxe ukazuje, že ne vždy je přínosné "začít nabídku zvýšenou hodinovou sazbou v ceníku". Občas se, překvapivě, vyplatí dát ostatním v okolí něco jen tak zadarmo, bez vidiny okamžitého zisku. A ono se to pak někdy i mnohonásobně vrátí zpět tím, když se ta věc mezi veřejností rychle rozšíří. Typickou ukázkou v dějinách mohou být např. situace, kdy snížení daní bylo spouští k období hospodářské prosperity. Ale to někteří lidi nedokáží pochopit, na ně je to "moc dlouhá věta".)